XIV. Ročník

31.8. – 6.9.2008

Pastviny

Na Víťovo přání byl článek rozdělen na 3 podčlánky…

Soustřeďko očima účastníka

Letos již čtrnácté Brkosí soustřeďko (krycím názvem Mathematico Siciliano) začalo pěkně zprudka hned po příjezdu vlakem do Letohradu. Nic zlého netušíce jsme se v počtu šestnácti účastníků sešli v nádražní hale, kam po chvíli čekání vtrhl mafián Don Vito se svým kumpánem, aby za kufřík plný brkosarů vykoupil nás, mladé matematiky, do svých služeb. Se zavázanýma očima jsme se ruku v ruce naskládali do malého autobusu a během pár minut jsme se ocitli v obývacím pokoji Vitova (od tohoto okamžiku i našeho) doupěte. Tím naše dobrodružství začalo. Před večeří jsme ještě stihli pár seznamovacích her, pak jsme se v týmech vydali plnit první Vitův úkol a těsně před půlnocí nás čekal ještě výsadek. Do postelí jsme se dostali až po druhé hodině ranní. V takovémto akčním duchu probíhalo celé soustředění. Po hudebním budíčku následovala fyzická nebo mentální rozcvička (jedna záludnější než druhá) a na každé dopoledne pro nás organizátoři (alias „orgové“, všichni vysokoškoláci) připravili několik přednášek z různých oblastí matematiky. Já jsem se jejich prostřednictvím seznámila například s fraktální geometrií, zlatým řezem a Velkou Fermatovou větou. A po obědě opět hurá do lesa. Kromě her, ve kterých rozhodovala rychlost a taktika, jsme pořádali zimní olympiádu, v níž nechybělo krasobruslení ani skoky na lyžích, a jeden den jsme věnovali výletu podél Divoké Orlice k Zemské bráně. Zde jsme si pak v Českých Petrovicích vyzkoušeli jízdu na horských kárách a zorbing. Soustřeďko jsme si všichni moc užili! V kolektivu vládla příjemná, lehce soutěživá atmosféra a orgové se k nám chovali jako k sobě rovným. Celý týden bylo krásné počasí, a tak nic nemohlo zničit naši skvělou náladu a pohodu. Za pár dní jsme se tak spřátelili, že jsme byli jako jedna velká rodina, a nikomu se v sobotu nechtělo odjíždět. S sebou jsme si odvezli trička s logem Brkosu a hlavně plnou hlavu krásných vzpomínek, které hned tak nezmizí.

Lucka Slavníková

Soustřeďko očima orga

Disclaimer pro nezasvěcené: Části tohoto článku, které by mohly dávat organizátory do souvislosti s nevhodným, nebezpečným či dokonce zločinným jednáním jsou zcela smyšlené. My jsme opravdu gumové medvídky nepašovali.

Bylo celkem teplo. Naproti letohradskýmu nádraží stánek se zmrzlinou. Neodolali jsme.

Zašli jsme za roh, však nás nemusí vidět všichni. Jednoho týpka kolem osmnáctky jsme zahlídli, možná to byl jeden z nich. Smluvený čas se kvůli zpoždění vlaku odkládá o 10 minut. Podíval jsem se na šéfa. Jeho tvář byla ledově klidná. Mou hlavou ale zmítaly pochybnosti: „Sakra, už jen patnáct minut. Pak nám je předá. A pak se ukáže. Sakra. Jsou mladí, nevědí, co je dnes čeká. Co když to někdo z nich nevydrží a začne třeba křičet?“ Čtvrthodina uplynula. Nervozita musí pryč, začíná akce. Šéf vchází do haly nádraží. Jsou tam. Na tvářích smích, který ale rychle mizí. Šéf se dohaduje s jejich předákem. Chtěl dvacet kousků, přijelo jich ale jen 16. Protože ale vypadají jako dobří matematici, dohoda je uzavřena. Lusknutí prstů. Otevírám kufřík s 10 000 Brkosary. Předák si prohlíží jeden balíček, bere kufřík a odchází. Nastává okamžik pravdy: „Zavázat oči!“. Všichni poslechli. Jediný nejapný dotaz „Čím?“ je umlčen samopalem. Rychle pryč. Pospojovat všechny do řetězu a šup s nimi do mikrobusu. Ostatní se mezitím postarají o jejich zavazadla. Z atmosféry v mikrobuse je mi jasný, že jsme pořídili dobrej materiál.

Pár seznamovaček a je čas na první zkoušku. Ten nahoře chce drogy, informace a dolary z lesa. Naši noví přátelé mají čelovky, což jim dává výhodu proti poldům. I tak jich to ale pár schytalo. Svítit na celý les a dupat jak slon, to přižene švestky i z druhýho konce lesa. Až na těch pár raněnejch se akce povedla. Proto nás fakt rozhodilo, když přišel rozkaz shora: „Zbavte se jich!“. Neměli jsme na vybranou. Po malých skupinkách odvízt do lesa, svázat izolepou a děj se vůle Boží. Ale když jim necháme malou, ale opravdu malou naději přežít, tak co? Na to Vito přece nemůže přijít.

Když se vrátila první skupinka, začalo nám to šrotovat. Nevrátili se sakra moc brzo? Nebude nám Vito nadávat, že jsme to odflákli? Dlouho jsme přemýšleli, jak z toho ven. Jakmile došel poslední tým, měli jsme jasno. Spaktujeme se s nimi proti Vitovi! A tak začal jejich výcvik.

Hned ráno si vzal většinu z nich do práce Pupa. Zbylí dva vymýšleli mafiánskou pohádku. Pak snídaně a teoretická příprava. U Janči polynomy a Cardanovy vzorce, u Lenky numerologie a u Zdeňka fraktály.

Teorie je sice sexy, ale Vita tím neodkrouhneme. Na pořádnej odboj jsou potřeba prachy a ty se musí někde vyrobit. Tak jsem jim poradil, kde najdou pár baráků, který by mohli zbourat a na jejich místě postavit něco svýho. Protože ale nikdo z nich nechtěl, aby to ti druzí postavili dřív, tak se mezi sebou pobili. Překvapilo mě, jak to brali akčně. Žádnej zákop, ale rychlá akce. Skoro hodinu měli jasně navrch modro-zelení. Pak se ale síly vyrovnaly a bojovalo se lítě až do úplnýho konce.

Tak zdroje tu jsou, jak by řek klasik. Nastal čas Vitovi ukázat, že by se měl bát. Černý vejce na zahradě, to je známý mafiánský znamení. A tak týmy začaly budovat svoje mechanismy na posílání vajíčka. Že to jsou holt inteligenti ukázal fakt, že při svých experimentech použili krom energie vajíčka i kapající vodu, oheň a elektromotorek v mobilu. Fakt drsný vynálezy.

Desátá hodina, podle režimu večerka. Než jsme je ale stihli zahnat do postelí, zazvonil u policajtů telefon. Volal Karel. Prý je někde poblíž medvídek z Bogoty. Policie s pár mafiánama udělá kšeft, aby ho společně našli. Ve stejnou dobu se zbytek mafošů baví se šéfem, jak toho medvídka získat. Jdu pomáhat mafiánům se shromažďováním zprávy. Spolu s náma jdou do lesa i poldové. Tentokrát jsou to oni, kdo má výhodu čelovek. Boj mezi dvěma mafiánskými týmy je dost nevyrovnaný. Ti moji si vedou statečně: „Žiješ?“ „Jo, ale nemám brejle!“. Jsem rád, že nejsem v první linii. Nakonec ti druzí sestavují zprávu, poldové jsou jim v patách. Moji využívají nestřežené chvíle, kompletují zprávu, míří k medvídkovi… První tým už má medvídka, tak se otáčíme k domovu a jdeme spát.

O ranní teoretickou přípravu se stará sám Don Bulant. Teorie her, vítězné strategie, nim-součet, sčítání her… Když jsem byl tak mladej jak oni, taky jsem chtěl tyhle triky umět. Dají se na tom udělat těžký prachy. První přednášku jsme hltali všici. Na tu druhou jsme se my starší šli poradit, jak na Vita. Nestihli jsme ani oběd, a už jsme valili do zamořené zóny. Museli jsme trochu zgómnout terén, než do něj pustíme ty mladý. Dorazili chvíli po nás. Někteří s šátkem na očích, ostatní nadopovaní nějakou chemií. Měli jsme pro ně pár úkolů, který museli zvládnout. Na druhým konci zóny čekalo takový malý eldorado. Koulení a ježdění po sjezdovce na dvě hoďky pro všecky zdarma! Na koulení jsem moc srab. Ale ty káry, to byla jízda!

Vrátili jsme se na základnu. Byla tu. Hodina H – čas vendety. Ikdyž byli mlaďoši celkem uťapkaní, tu příležitost nemohli zahodit. Zabít Vita! Hlas v telefonní budce jim řekl, že ho najdou na jachtě. Z pár divných chlápků pak vytáhli, kde ta jachta je, kdy a jak se k ní dostat a jak ji vyhodit do vzduchu. Kolem jedné už všichni na černým trhu sehnali piecemaker. Vyrazili k jachtě. Náš plán byl, aby na ni přilepili svou nálož všichni. Ale oni byli ve správný čas na špatným místě, takže to bylo na nás. Vzali jsme náš vlastní piecemaker a odbouchli jachtu. Vyšlehly metrový plameny. Uslyšel jsem potlesk z druhý strany přehrady. Bylo mi jasný, že nejsem sám, kdo má radost z dobře udělaný práce.

Ráno jsme šli na hráz. Ten vodohospodář, co tam provázel, nás ujistil, že noční výbuch nemohl hráz poškodit. Ukázal nám ještě elektrárnu a pak nás propustil. Druhá přednáška byla tentokrát až po obědě. Zlatý řez s Ondrou proti optice se Zdeňkem… já jsem fotil na obou a mohla to být celkem těžká volba.

Páč Vito už byl mrtvej, nastaly pro nás lepší časy. Odpoledne jsme se mohli zúčastnit zimní olympiády (která se letos konala na Sicílii). Počasí krásný, akorát sníh a led trochu roztál. Biatlon, skoky na lyžích, hokej i krasobruslení tak získaly nový rozměr. Nejlepší bylo finále – krasobruslení. Nechali mě zasedat v porotě, to jsem si fakticky užíval. Olympiáda skončila brzo, tak co s načatým večerem? Casino bylo jasná volba. Zrovna potřebovali krupiéra k vrchcábům, tak jsem to vzal. A museli ze mě mít radost. Dorovnat stav 1650:4400 jedním hodem na 5050:4400, to chce kumšt. Ostatně na Kupičky můj novej zaměstnavatel taky netratil… po chvíli z té hry měli všici strach. Když ale krupiér nadhodil „Vsaďte Pupíka vyhrajte Bulíka“, hosti se mu vrátili. Největší tržbu měl ale na svědomí Bar u kulhavého Bedřicha, který na Kopancích od vola a dalších koktejlech trhnul přes dva litry.

Ráno byla řada na mě a na Pupovi. Zatímco on už má přednášení geometrie zmáknutý, já jsem měl svou číselně-teoretickou premiéru. Vlastně svou první přednášku vůbec. Když jsem potřetí roznásoboval stejný výrazy, napadlo mě, že jsem to nemusel pokaždý mazat. Díra v důkazu jakési věty o normě. Zásek na rozkladu na prvočísla. Deset tváří bez jakéhokoliv výrazu, to mi taky moc nepomohlo. Přetáhl jsem asi o půl hoďky a ještě mi trocha zbyla. Druhý kolo byl Burnside. Odezva publika už o něco lepší, celkem v pohodě přednáška.

Odpoledne větší část rodiny zmizela z baráku. Šli rejžovat prachy na obchodech s ropou. Popravdě moc nevím, o co šlo, protože jsem se místo toho věnoval svýmu krycímu povolání (redaktořina v Ahablesku), a taky jsem se potřeboval vyspat.

Vrátili se z lesa, kapsy plný ropy. Hned dostali další úkol: vyrobit raketu. Pojali to dost krativně. Nejsem žádnej vědátor přes umění, ale řek bych, že ty designy byly fakt profesionální. Hůř už na tom byli s odpalovacíma rampama… Jen jedna raketa letěla rovně. Mezitím dostali jakousi zprávu od jednoho dona. Tu si pak večer všelijak předávali a snažili se ji vyluštit těm druhejm. Když jsem se na ně u toho díval, divil jsem se, že neusli. Taky bylo celkem zajímavý, že tři týmy zvolily stejnou šifru.

Když byli o půl druhý hotoví s tímhle, vyhnali jsme je ještě ven. Tam byly na stromech různý odrazky a u nich obrázky, ty si měli zapamatovat. Chtěli jsme po nich totiž ještě jeden tyjátr, tak jako že si ty obrázky zapamatujou a pak je na to použijou. Páč už ale prej měli tyjátrů dost, od tohodle jsme nakonec upustili.

V pátek přišla asi fyzicky nejnáročnější rozcvička – stavění domečku z karet. A byla potřeba. Kdo se pořádně neprobudil (jako já), pak usínal na přednáškách. A to byla jak u Fourierových řad (by Píta), tak Křivek v proměnách věků (by Leňa) celkem škoda. Třeba já jsem usnul na té první. Celkem mě to štve. Ve druhým bloku byly proti sobě automaty a Velká Fermatova věta.

Konec už byl takovej do pohody. Třeba u malování všici užili kopec srandy (orgové teda určitě). Pak přišla Trans-Sicilia. Pár mlaďochů sice brblalo něco ve smyslu, že je to celý o náhodě, ale to se pak srovnalo. A taky zajedlo dortem, kterej všici dostali za to svý snažení. Po tom dortu jsem ani já, žrout 1.A třídy neměl místo na ty buřty, co přišly potom. Jakože u táboráku. Tam to bylo vůbec fajn, zvuk kytary, písničky od Nohavicy, dvě pěkný holky s kytkama ve vlasech rovnou naproti mě.. Škoda že jsem musel zdrhnout k jinejm povinnostem. Ty mý povinnosti se pak s nějakejma spánkovejma přestávkama táhly až k osmý hodině ranní, kdy z nich vzešla kupka vypálených cédéček. Po ránu mi teda dost pomáhali Lenka se Zdeňkem, abych někomu nekřivdil.

Před odjezdem jsme ještě prubli bungee-jumping, když už jsme tu to lano měli. No a to je asi vážně všecko… Přece jen, musím do svítání stihnout i pár jinejch věcí, než je tenhle článek.

Napsali o nás

Komix (2MiB)
Ahablesk!!! 2.9. (0.7MiB)
Ahablesk!!! 4.9. (0.7MiB)

Komentáře

slaweet (10.9.08)

Lucčin článek je pěkný, výstižný… ale já sem se tak těšil na něco z pohledu orga :( velké zklamání

slaweet (11.9.08)

když už to mám tu možnost do všeho kecat..:-) takhle sem si článek z pohledu orga rozhodně nepředstavoval.. Vůbec by mě nenapadlo že to de napsat tak stylově, soudržně a zajímavě.. asi bych měl přestat dívat se na svět podle svých schopností.. a tak vělké zklamání vystřídalo obrovské nadšení..:-):-)

Emu (12.9.08)

Vzdávám hold óóó velkému autorovi -předpokládám, že Zbyndovi;), ten článek z pohledu orga je fakt supr:o)

Popularizace vědy a výzkumu v přírodních vědách a matematice s využitím potenciálu a finanční podporou Ústavu matematiky a statistiky Masarykovy univerzity, České matematické společnosti a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.