Brněnský korespondenční seminář

Registrace | Nové heslo |

XIII. ročník

1.9. – 9.9.2007

Švagrov

Na základě výsledků v loňském ročníku matematického semináře BRKOS dostali poštou nejlepší účastníci pozvánku na soustředění, které se konalo ve dnech 2. – 8. září 2006 v rekreačním středisku Švagrov v Jeseníkách.

Program soustředění

Po probuzení a snídani následovaly přednášky ze zajímavých oblastí matematiky a fyziky.

Po přednáškách následoval oběd a po něm spíše nematematické odpoledne vyplněné hrami na vzduchu neznečištěném zplodinami aut. Samozřejmě nechyběl ani večerní a někdy i noční program.

Pokud by ses chtěl zúčasnit něčeho podobného i ty, stačí jen maličkost, a to řešit tento seminář, a při troše štěstí se může stát, že i ty dostaneš po skončení semináře obálku s pozvánkou na soustřeďko. Tak hodně štěstí při řešení!

Komentáře

(20.6.08)

Neděle 2.9. 2007 čas 11:25. Čoupa vstal. Po snídani jsem se vydal na Hlavas, protože vlak do Šumperka mi jel ve 13:19 a asi by nebylo nejlepší zmeškat ho. Abyste rozuměli – po krátké mailové korespondenci s jakýmsi Milanem jsem měl jet na soustředění BRKOSu. Jestli čtete tohle, tak už pravděpodobně víte, co BRKOS je, takže je zbytečné to vysvětlovat. Ve vestibulu vlakového nádraží jsem v rohu viděl vyššího kluka, ke kterému jsem hnedka zamířil. Moje první otázka: „Zdar, vsadím se že jedeš na BRKOS!“ Po kladné odpovědi jsme si potřásli tlapama a zjistil jsem, že dotyčný se jmenuje Sam. Za krátkou chvíli se k nám přidala menší slečna s červeno-oranžovými vlasy a začala se bavit se Samem. Vypadalo to, že se znají. Během deseti minut se naše skupinka rozrostla o dalších asi 8 lidí a já, stále nikoho neznajíc, rozhodl jsem se, že se du kamarádit. Obrátil jsem se tedy na slečnu po své pravici se slovy: „Ahoj, ja su Petr alias Čoupa a du se s váma všema kamarádit.“ Musím podotknout, že výraz, který slečna nasadila, byl něco mezi překvapením a výrazem, který člověk nasadí, když si myslí: „Co to je za vola??“ nicméně po tom, co jsem se takto seznámil i s lidmi, kteří na BRKOS nejeli, zjistil jsem, že si pamatuju jméno jedině Sama. Ale to už dorazila Verča (na což jsem přišel vzápětí) s bílým tričkem s logem BRKOSu a jelo se.

Jen, co jsme dorazili na nádraží v Šumperku, které bylo naším cílem, udělali jsme společnou fotku a šupali jsme na autobus, který nás odvezl do Švagrova. Sešlo se nás celých 16 – Čoupa (to jako já), Dodo, Hanuš, Gleklík, Michal, Lucka, Zuzle, Hanka, B(zzz)učík, Lukáš, Mang, Ondra, Terka, Sam, Lumík, Emu a orgové Pupa, Milan, Jirka, Lukáš a Verča. Následně jsme byli poučeni o bezpečnosti, bylo nám důrazně řečeno, že na potoku , co tekl kolem, se nesmí stavět žádné nehlášené vodní stavby, za což páni vodohospodáři (nebo jak se jim to nadává) považovali i vodní hráz z několika kamenů a udělovali pokuty. Po jídle a vybalování jsme se sešli ve společenské místnosti a hráli seznamovačky, protože jsem naštěstí nebyl sám, kdo hned zapomněl všechna jména ostatních. Po seznamovačkách, kdy jsme se již meli všichni znát jmény, což byla pro mě naprostá utopie, jsme šli na večeři a po ní následovalo vymýšlení morálního desatera, což každá skupinka nakonec vzala z jiného konce a po návrzích typu: zvedat prkýnko na záchodech, dodržovat zákony ČR, pravidla Buffalo klubu, aj. Jsme se dohodli na konečné verzi. Nutno dodat, že už bylo skoro pondělí a tak jsme všichni rychle zalezli do postelí, protože nám bylo řečeno, že budíček je v (do té doby pro mě nepředstavitelnou dobu) 7:15.

Ráno po více než hlasitém budíčku byla rozcvička a následně první dobrá věc na programu – snídaně. Po snídani se šlo na přednášku, kterou měl Pupa na téma neeukleidovských geometrií, na níž jsme se slovy Pupy dozvěděli: „Vy to nechápete? Perfekt!“ (trochu zkrácená verze, ale hlavní myšlenku vystihuje), ale abych nerýpal, přednáška to byla zajímavá. Následovala jak jinak než svačina a po ní další Pupova přednáška mající poněkud odlehčené téma : Jsem veselá, jsem hravá, jsem matematika. A po ní oběd. Odpoledne bylo vyplněno hrou Zlatokopové, kdy jsme běhali po lese ve skupinkách,vyhýbali se bagrům, co stály v cestě, plnili různé úkoly a hledali zlato, které jsme nakonec museli vytáhnout z tmavého dolu. Samozřejmě pršelo. Jen co jsme se vrátili na ubytování jako zmoklí zlatokopové, už pro nás byl přichystán další program v podobě hry Pantomima a Magie, kdy jsme byli magikové a sesílali jsme kouzla. Po večeři jsme byli uneseni do víru vituální reality počítače Deep Blue, který, kdyby nás to napadlo, se dal obelstít tak, abychom vyhráli všichni. Jenže nás to samozřejmě nenapadlo a pak se šlo spát.

Jestli jsme si naivně mysleli, že se tu noc vyspíme, byli jsme na omylu. V noci se totiž hrála hra nazvaná Mapaři. V praxi to znamenalo, že po stopách člověka, který schovával poklad, se vydalo komando tří špionů, jejichž úkolem bylo zjistit, kde bude poklad ukryt, a zakreslit to do mapy, podle níž se vydalo další komando poklad nalézt. Poté, co jsme všichni svůj úkol v Mapařích splnili, jsme šli na přednášku, kterou měl opět Pupa na téma Origami, takže jsme si skládali z papíru žáby, lodičky etc. Po obědě měl Milan vymyšlenou hru, kterou vznosně nazval Nápisy krále Ašóky a která spočívala v nalezení jednotlivých nápisů, jenž před dávnými dobami dal král vytesat do kamene a následě v jejich rozluštění. Někteří, kterým bylo jasné, že žádnou z těch šifer nerozluští (třeba jako já), se raději soustředili na běhání po lese a hledání nápisů, než na jejich luštění. Další naopak raději luštili, než by běhali po lese v mírném deštíku, a ta poslední skupina zvládla obojí – to byli ti akční. Následovala večeře a po ní jsme se všichni stali studenty prestižní Homeless Academy, jež si kladla za cíl naučit nás být správnými homelessáky, což se mnohým z nás i podařilo. Po výcviku jsme hráli různé hry jako BANG, Citadela a jiné a potom se šlo zase spát.

A středa. Obecně se říká, že třetí den by měl být odpočinkový a o tom nás i přesvědčovali všichni orgové. Proto jsme vyrazili na menší výlet do blízké vesnice, abychom si zahráli nenáročnou hru na vyměňování. Na začátku jsme dostali špendlík a naším cílem bylo získat co nejhodnotnější věc. Jak se nám to povedlo, by asi každý musel posoudit sám. Celkově jsme získali lyže, kufírek, med, nějakou cihlu na vykládání krbů, televizi, pneumatiku, a spoustu dalších věcí, na které už jsem tak trochu pozapomněl, ale jistě byly užitečné. Po této hře následoval hromadný přesun autobusem do Šumperka, kde nás čekala jen o něco málo náročnější hra na Tajnou službu. Agenti jednotlivých týmů měli různé úkoly, za jejichž splněním se museli vydat do temných uliček a zákoutí města a se získanou informací se navrátit do hlavního štábu svého týmu, který byl, jak jinak, na úplném okraji města. Kolem páté hodiny odpolední jsme se všichni notně znavení sešli u autobusového nádraží, kde nám začala pohodlná cesta do Švagrova. Celí rozespalí jsme asi po 25 minutách jízdy vystoupili z autobusu a nestačili jsme se divit. Nebyli jsme nikde, kde bychom to poznávali. Orgové nám dali mapu a se slovy: „Čekáme vás ve Švagrově.“ vesele odkráčeli do lesa, což byl ale úhybný manévr, protože za chvíli pro ně přijelo auto. My jsme tedy na nic nečekali a důvěřujíce Lukášovu ujištění, že autobus pojede do Sobotína a odtam do naší vesnice během 45 minut, odkráčeli jsme do restaurace na večeři. Pan vrchní měl obrovskou radost, když jsme si všichni (bylo nás 16) sedli k jednomu stolu (byl asi tak pro 8 lidí) a objednali si jenom přílohy. Dojedli jsme tedy a vydali se na cestu k autobusové zastávce. Z vesnice, kde jsme ráno hráli Výměnu, to bylo už jenom asi 2 km do Švagrova, jenže když kolem vás padají větve díky dešti a větru, trochu se to protáhne. Nakonec jsme však všichni dorazili v pořádku.

Čtvrtek nám začal nenáročnou rozcvičkou nazvanou Mrkaná, po níž nás čekal Lukáš se svou přednáškou o problému čtyř barev, z níž se nakonec vyklubala přednáška o základech teorie grafů a topologie. Po ní jsme se trochu protáhli při hře Sochařství a bolestivého sténání, když jsme modelovali sochy z nás samých v krkolomných pozicích, což bylo obzvlášť zábavné. Po obědě nás Milan seznámil svou přednáškou (nazvanou Úvod do p-adické analýzy) s metrikou definovanou trochu jiným způsobem, než jak jsme zvyklí z klasické eukleidovské geometrie, a to pomocí prvočísel a dělitelnosti. Po přednášce jsme museli vytvořit robota (což byl jeden z nás) a naučit ho poslouchat omezené množství příkazů a pomocí nich nechat robota dělat nejakou činnost. No a následoval literární večer, kdy jsme se všichni mohli dostatečně vyřádit na vymýšlení různých básniček a říkanek.

No a v pátek? Pátek začal přednáškou externisty Martina Panáka, jejímž tématem byla teorie čísel, dělitelnost a důkazy tvrzení. Obsah přednášky byl víceméně jasný i pro nás laiky: věta – důkaz – definice – věta – důkaz – důsledek věty – důkaz důsledku věty – důsledek důsledku věty – důkaz důsledku důsledku věty – … . No a po této přednášce jsme hráli trochu náročnější hru na fyzičku, Messnerovy vrcholky, která by se dala popsat i sloganem: „Človeče, nezlob se!“ a která opravdu v jistých situacích prověřila naši schopnost sebeovládání. Po večeři se vyhlásili nejlepší řešitelé BRKOSu a následovaly hry jako BANG, Citadela, hra na způsob městečka Palerma, jejíž název si už nepamatuju, hrálo se na kytaru a povídalo se. Další den, v sobotu, jsme se sbalili a rozjeli jsme se všichni do různých koutů republiky.