Brněnský korespondenční seminář

Registrace | Nové heslo |

XII. ročník

1.9. – 9.9.2006

Prudká

Na základě výsledků v loňském ročníku matematického semináře BRKOS dostali poštou nejlepší účastníci pozvánku na soustředění, které se konalo ve dnech 2. – 8. září 2006 v rekreačním středisku Prudká poblíž Brna.

Program soustředění

Po probuzení a snídani následovaly přednášky ze zajímavých oblastí matematiky a fyziky.

Po přednáškách následoval oběd a po něm spíše nematematické odpoledne vyplněné hrami na vzduchu neznečištěném zplodinami aut. Samozřejmě nechyběl ani večerní a někdy i noční program.

Pokud by ses chtěl zúčasnit něčeho podobného i ty, stačí jen maličkost, a to řešit tento seminář, a při troše štěstí se může stát, že i ty dostaneš po skončení semináře obálku s pozvánkou na soustřeďko. Tak hodně štěstí při řešení!

Komentáře

(20.6.08)

Bylo po obědě 2. 9. 2006 a já se vydala na nádraží, protože jsem měla jet na soustředění s BRKOSem. Na zastávce trolejbusu jsem uviděla jakousi holku s baťohem. Tak si říkám: ,,Nejede taky na BRKOS?! Ale ne, to je blbost, to by byla moc velká náhoda.“ Ale přece, když se mnou jela trolejbusem a pak i šalinou a dokonce vešla do vestibulu nádraží, zjistila jsem, že moje domněnka byla správná. Vešla jsem tedy za ní, chvilku jsem se rozhlížela a pak uviděla kohosi v bílém tričku s nápisem BRKOS a obrázkem kosa, kterému byla zima i v tak horkém dni, jakým sobota byla. Už to vypovídalo o tom, že to nebude obyčejný týden…

Když člověk v bílém tričku poodstoupil, uviděla jsem, kdo stojí za ním. ,,Cože??? Samé holky??? No to snad ne!!!“ Rozmrzele jsem si stoupla bokem a přemýšlela, jak přežiju týden mezi samýma holkama… Udělali jsme společnou fotku a vydali se na vlak.

Šli jsme podchodem a pak skrz vietnamskou tržnici ven. Říkala jsem si: ,,Že by tady bylo auto, který nám odveze batohy zvlášť?“ Ne. Pokračovali jsme dál, do domu dětí a mládeže Junior. ,,Že bychom vevnitř počkali na vlak?“ Jenže nám bylo oznámeno, že spát se bude v té místnosti a hrát zase v jiné. Pomyslela jsem si: ,,Že by se změnilo místo a já se to nedozvěděla?“ Naštěstí nám bylo oznámeno, že jsme tu jen na jeden den a zítra že tedy do Prudké opravdu jedeme.

Nejdřív jsme odevzdali peníze, byli poučeni o bezpečnosti (máme hodně spát, neničit věci apod.) a ještě nahlásili své nemoci. Pak jsme si nastavili hodinky na Brkos-Čas a hráli seznamovačky. Mezitím konečně dorazili nějací kluci. Zjistili jsme, že z 8 holek jsme čtyři Hanky (pardon, jedna Hana). Celkově jsme se sešli v sestavě pohádkový Pupa, hezká Hanka, jen Jana, klidná Katka, modrý Milan, velká Verča, jezevčí(k) Jirka, lakomý Lukáš, jedovatá Jana, hranatá Hanka, hodná Hanka, podivný Petr, Kovalčíková Kika, srdcový Sir, hádavá Hana, Mišo, Bebe, Jarek, Petr a Adam.

Po hrách uvnitř jsme šli ven – hrát Drogy. Hledali jsme po městě drogy a pomocí prostředníka předávali dealerovi. Na jednom stanovišti seděl bezdomovec, který sliboval, že nám prozradí, kde se nachází to, co hledáme, když si mu některá holka sedne na klín. To si skupinky radši našli drogu sami. Na jiném místě si další bezdomovec brblal sám pro sebe: ,,Co tady ta holka hledá, co hledá, to je divný, co hledá?“ Poslední předávka byla na nádraží, tam dealera nenašel nikdo. Takže např. naše skupinka nepředala ani jednu drogu. Je to holt těžký řemeslo. Na nádraží se ke mně přifařil další bezdomovec a prý: ,,Jdeš do hospody?“ ,,Ne!“ ,,Vždyť je sobota večer, to musíš chlastat!“ ,,Já jsem na soustředění a my nesmíme pít.“ ,,Jó? A jakej sport děláš?“ ,,To je matematický soustředění.“ ,,Ahá. Tak kolik je 3 krát 3?!“ ,,Devět.“ ,,Tý jo, dobrý, seš fakt dobrá, máš jedničku.“ ,,Hm, super, naschle.“ Jedna skupinka se snažila předat drogy pomocí vrstevníků, ti ale začali hysterčit, že zavolají policii.

Vrátili jsme se na večeři, hráli Bang!, fotbálek a na kytaru.

Další den nás Pupa vyhnal na rozcvičku před Tesco. A zas ti bezdomovci, trochu se divili, proč se chováme jak zvířata. Není se ale čemu divit – jejich inteligence není tak vysoká, aby pochopili, že jsme hráli Evoluce. :o)

Pak už jsme nasedli do autobusu a jeli do Prudké. Hráli jsme Torpéda a Věřící hry, byl oběd a po krátkém poledním klidu jsme hráli Milenky a Robota, což byla super sranda.

Pak byla večeře a po ní večerní hra – měli jsme jít po fáborcích, neušli jsme ani kousek a už se z lesa vyřítila tlupa chlapů, kteří nás chtěli zabít! Snažili jsme se bránit, ale i tak se jim podařilo narvat nás do auta. Vezli nás neznámo kam, tam nás vyhodili a prý: ,,Dostaňte se zpět, jak chcete!“ Po sundání šátků jsme zjistili, že jsme u hřbitova. Hrůůůůůůůůza!!! Všude tma, kolem les plný nebezpečné zvěře, vítr skučel, ale aspoň přestalo lít. Vydali jsme se na cestu, měli jsme štěstí, že jsme dorazili do vesnice, kde nám tři borci mající pařbu v totálně zahulené garáži poradili cestu. Došli jsme tedy celkem v pohodě. Druhá skupinka to šla trochu oklikou, třetí to krosila lesem a poslední využila služeb idsjmk – šla po trase 333, zastávku po zastávce, takže si chudáci pěkně zašli. Chtěli jsme na ně počkat, tak jsme hráli Puerto Rico, ale stejně jsme se nedočkali…

Další den byla mentální rozcvička, snídaně a přednášky. První měl Jarek na téma Kombinatorika a druhou Milan – Šifry. Pak byl oběd, po něm drobný hry – běhací Malování, Pexeso a Dáma. Po sváče začal Nichbürgerův 6 a půlboj. Ten byl založen na velice podivuhodných teoriích vědce Nichbürgera. Byly vylosovány dvojice (kluk a holka), které se vydali na jednotlivá stanoviště, šest z nich plnili společně a jedno zvlášť – odtud 6,5 boj. Muselo se běhat svázaní dohromy, společně dřepovat a skákat, připravit těsto a přehodit ho přes řeku, skočit skok dlouhovyský s diskem, skopnout mouchy (= balónky) a oběhnout stůl způsobem lehacím za sebe. Soutěžení nám vydrželo až do večeře, po které se hrála diplomacie, což je realizace středověké bitvy na papíře. Pak jsme měli jít spát, abychom byli vyspaní na přednášku, ale tak nějak jsme se zakecali a hráli Bang! Nakonec jsme ale spát šli.

Další den byla přednáška od externisty, sorry ale nepamatuju si jméno :o) na téma Polovodiče. Odpoledne jsme se vydali do lesa k řece, kde jsme objevili přes řeku natažená lana ⇒ ,,Jů, lanovka!!!“ A tak jsme vlezli do sedáku, připli se k lanu a skočili do prázdna. No, na druhé straně jsme museli ručkovat, ale lepší než to napálit do stromu. Večeři jsme moc nestíhali a měli jsme tu smůlu, že přijela jakási kosmopolitní výprava o asi 80 členech, kteří nám snědli celou večeři, takže na nás zbyla ryba s bramborovou kaší místo květáku s bramborama. A byla další noční hra. Šifry. Dostali jsme zašifrovaný text, který nám po vyluštění prozradil, kam máme dál pokračovat. Takže jsme zase prožili noc chozením (aktivisti příp. běháním) po okolních lesích. První dvě skupiny byli značně vyrovnané, přinesli si poslední šifru do budovy a začali svorně zaráz. Byl to strhující a dramatický závěr, kterého se bohužel nemohli zúčastnit zbylé dvě skupiny, protože ještě trajdali někde venku. Asi jim to už k ránu moc nemyslelo (ano, strávili šifrováním celou noc). Dorazili s minimálním odstupem okolo půl šesté ráno.

Možná tomu nebudete věřit, ale na přednáškách, které byly o dvě hodiny později, nikdo nespal. Půlka lidí se na ně totiž vůbec nedostavila, setrvávajíc radši ve sladkém spánku. Jejich mínus, už ví, o co přišli. První přednášku měl Pupa o Starověkých problémech, samozřejmě matematických, a druhou Lukáš o zlatém řezu, což potěšilo příznivce Šifry mistra Leonarda. Během výkladu se venku strhlo cosi, co se dá slušně popsat asi jako slovní souboj v angličtině pubertálních maďarů hrajících si na drsňáky. Když je šel Lukáš sprdnout, zjistil, že si to navíc natáčí na video. Jak jsem později večer zjistila, vyhrálo toto soutěžní video první místo v jakési soutěži pořádané maďarskou a kdo ví ještě jakou výpravou. Holt jiný kraj, jiný mrav.

My jsme se vydali na výlet na Pernštejn. Absolvovali jsme prohlídku hradu, pak si odpočinuli v místím hostinci a vydali se na další hru. Ta spočívala v tom, že jsme po dvojicích odcházeli do Prudké, samozřejmě zase pěšky. Aspoň tentokrát to ale nebylo po tmě (až na některézoufalce, kterým se hra očividně zalíbila na tolik, že se zdrželi až do večera). Jednou za čas jsme měli vytáhnout obálku a diskutovat na dané téma, ukryté v ní. Celkově to bylo zaměřené na partnerské vztahy. Poté, co všichni dorazili, nesměla chybět večerní hra. Tentokrát byla krátká a navíc jsme při ní získali bonbóny, teda pardon, to nebyly bonbóny, ale lék proti oslepnutí, které způsobil výbuch továrny na plasty. Oslepli všichni členové skupinky kromě jednoho, který měl zbylé provést nebezpečným skalnatým územím do bezpečí. Tento den jsme konečně mohli jít spát brzy a někteří dokonce i šli, jenomže se to nějak zvrtlo…no radši to nebudu popisovat, ale šli jsme spát až k ránu.

Další den byla přednáška od externisty Pavle Šimečka, který nevypadal jako externista. Měl přednášky dokonce dvě – o grafech a elektronické komunikaci. Odpoledne se hrálo Hledání vraha. Karlos byl zabit a my měli zjistit, kdo to udělal a proč. Situci nám trochu ztěžovali výpovědi, které si navzájem odporovali. Nakonec vraha nikdo neodhalil (i když jen o fous), ale i tak to byla sranda. Jinak tato hra se hraje už od dob Marie Terezie. K večeru jsme si šli ještě něco zahrát do lesíka – Náčelníky, což byla mlátička s papírovými koulemi + náčelníkem, který měl tři životy. A Pseudorugby – taky mlátička, ale navíc se musel dostat míč do branky.

Vrátili jsme se do společenské místnosti, kde bylo vyhlášení nejlepších řešitelů Brkosu a skupinek na soustředění. A dostali jsme zmrzku! Potom jsme se nějak zapomněli nad řešením různých hříček a hádanek a nakonec se odebrali k táboráku. Při pohledu na horu špekáčků jsem si pomyslela: ,,Ta aby zmizela, to bysme tu museli být do rána.“ Protože k večeři byli hranolky s kuřecím masem a bohatou oblohou a pak ještě ta zmrzka…Stejně jsme tam ale byli do rána, ani poslední noc nemohla být klidná, a tak jsme se opět museli vydat do temného lesa. Tentokrát to ale nebylo daleko a stálo to za to. Byla to totiž lanová překážka asi 10m vysoko. Pomocí dvou lan jsme vylezli nahoru a tam se nějak vyškrábali na lano, po kterém jsme měli přejít asi 10m za pomocí volného lana přivázaného ke třetímu stromu. Byl to dost adrenalin, protože lano bylo prověšené a hrozně vibrovalo. Když to absolvovali všichni, kecalo a hrálo se na kytaru u ohně až do té doby než začalo pršet. Slib, že potáhneme celou noc durch, jsme ale nesplnili. I tak jsme ale spali hrozně málo, když si vzpomenu, co jsem první den podepsala…

Další den už se jen balilo a odjíždělo. V Brně jsme se rozloučili, část šla na Jarošku a část na nádraží. Tak snad zas někdy příště…..